Míšo, jaké bylo pilotovat projekt kompletního rebrandingu ve svobodné firmě?

Občas jsem měla intenzivní pocit, že ten projekt pilotuje mě... Ale vážně. Nastoupila jsem do rozjetého vlaku, kus práce byl už udělán, i když jsme asi nikdo netušili, jak moc je toho ještě před námi. U webu bylo rozhodnuto o jeho nezvyklé "dlaždicové" podobě, ale nebyla vyjasněná jeho struktura ani obsah. S logem to bylo složitější. Každopádně všichni členové našeho interního, poměrně úzkého, týmu, měli po celou dobu rovnocenné slovo. V příručkách o marketingu je naše cesta, tedy neoutsourcovat, řazena mezi ty méně pohodlné. 

Umožňuje ale lepší kontrolu nad výsledky.

Ano. Za předpokladu vysokého nasazení klíčových lidí. To v Mibconu problém nebyl. Honza Holík a Ondra Dědina se do projektu vkládali hodně, bylo vidět, že jim na tom opravdu záleží. Každý, kdo se nějakého rebrandingu osobně zúčastnil, ať v malé či velké firmě, si umí představit, co takový proces obnáší. Kolik práce, koncepční i mravenčí, za tím je. Pro ostatní to zvenku vypadá jednoduše, a je to tak pořádku.

Vidí jen výsledky - nové logo, nový vizuální styl a nový web.

Přesně tak. A jen pro přesnost – v případě Mibconu nešlo o zcela kompletní rebranding, protože byl zachován jak název firmy, tak její motto working together.

Projevovala se ještě nějak jinak svobodná povaha Mibconu v rámci procesu?

Vytrvale a mnoha způsoby. Je součástí mib:DNA podrobovat každý názor testování. Je tu standardem zpochybňovat zažité pravdy, což ale svým způsobem určitě ke svobodné firmě patří. Pokud máš ale časový limit pro to dojít do cíle, vytváří to pochopitelně určitý tlak. Ale povedlo se a myslím, že půlrok a kousek není na vytvoření nového stylu a k tomu webu a veškerého obsahu nijak dlouhá doba. Je ale pravda, že jsme nezačínali úplně od nuly. Když jsem přišla do firmy, tak…

...tak první návrh loga zrovna neprošel hromadnou debatou.

Ano. To ale mimochodem není až tak neobvyklá věc, stává se to i v nadnárodních společnostech. Je to proto, že proces rebrandingu jde vždycky poměrně hluboko. Saháš na něco, co je součástí každého člověka. Navíc logo svádí k polarizaci ve smyslu „líbí - nelíbí“. To je velice zplošťující pohled, ale tak to prostě je. Ovšem v případě Mibconu tu byl jasný důkaz, že lidé tu mají sílu skutečně věci zvrátit. To byla zcela zásadní informace. I proto jsem si dala za cíl hovořit s co nejvíce lidmi, poznat firmu a hlavně je zapojit do procesu ne výběru, ale tvorby loga.

Jak dobře se dá firma poznat za půl roku?

Ve skutečnosti na to bylo mnohem méně času. Proces bylo třeba znova nastavit v řádu týdnů. V začátcích mi pomohlo, že Honza Holík, ty i Ondra Dědina a vlastně úplně každý mibcoňák jste mi ochotně odpovídali na otázky. Bez toho by to nešlo. Čerpala jsem také z výcviku v Gestalt modalitě, což je psychologický přístup, který se poměrně často uplatňuje při optimalizaci procesů ve firmách a při manažerském koučování. Komunikaci se věnuju poměrně dlouho, což člověku dává určitou schopnost třídit zrno od plev a rychle zmapovat podstatné.

A co konkrétně bylo to podstatné v případě Mibconu?

Úplně klíčové mi přišlo učinit mibcoňáky spoluodpovědnými za výsledek. Tedy dát jim možnost vstoupit do procesu ve chvíli, kdy se vše tvoří. Bořit je vždy jednodušší než stavět. Svoboda a zodpovědnost jsou dvě strany téže mince. Jsou jako světlo a stín: jedno bez druhého nemůže existovat, aniž by se nestaly destruktivními. Příliš mnoho světla tě spálí a příliš mnoho stínu tě pohltí jako černá díra. Na celofiremním setkání na podzim 2014 jsem proto požádala všechny mibcoňáky, aby se podíleli na zadání pro nové logo. Konkrétně aby vymysleli tři slova, která podle nich vystihují Mibcon.

Jaká byla odezva?

Asi jsem čekala více reakcí, ale zajímavé a podstatné bylo, že ta slova, která mi přistávala v inboxu, se až překvapivě často opakovala.

Jako že Mibcon vnímají všichni mibcoňáci stejně?

Soudě podle obdržených nápadů ano. Svoboda, kamarádství, otevřenost, inovace, zkušenost. To byla slova, která se opakovala nejčastěji. S tímto zadání jsme se pak obrátili na grafiky.

A vyšla z toho dvojtečka…

Návrh „s dvojtečkou“ od grafika Tomáše Pakosty okamžitě oslovil většinu koordinačního týmu. Nebyl prvoplánový ani lacině líbivý, spíše minimalistický. Přitom obsahoval myšlenku, nebylo to jen logo, ale ucelený promyšlený systém, se kterým bude možno pracovat dlouhodobě. Grafickým jazykem pojmenovával to, jaká firma je a co umí, dával možnost dále rozvíjet služby a produkty. K tomu navíc dokázal graficky uchopit i motto firmy „working together“. Zhruba tehdy mi také došlo, že můj původní záměr, se kterým jsem nastupovala do Mibconu, tedy věnovat se primárně psaní textů pro nový web, bere za své.

Jak to?

Bylo logické, aby obě dvě věci – nový web i nový vizuální styl na bázi loga – šly do světa společně. I letmým pohledem na náš web dnes může každý vidět, že logo, jeho barevnost i duch ovlivňují podobu webu, a dokonce i jeho obsah. Znamenalo to ale prakticky dvojnásobný objem práce. Cítila jsem ale, že spojit obojí je jediná správná cesta, i když to posléze vedlo k tomu, že místo práce na částečný úvazek jsem přešla na úvazek plný. To poněkud přibrzdilo mé soukromé literární plány na vydání knížky pohádek a povídek.

To je docela změna, přeskočit od textů o IT k pohádkám.

Tiše doufám, že nebudu implementovat mib:speak do pohádek. Ty tendence tam jsou... Ale vážně. Doufám, že se mi podaří teď, po vypuštění do světa loga a webu, práce na knížkách dotáhnout, poslat rukopisy do nakladatelství a můj ilustrátor se dočká zbytku kapitol Pohádek od Hvězdy, abychom práce dokončili ještě letos. A taky se těším, že budu moci pozorovat, ať zdálky, či zblízka, pokračování příběhu mib:loga a mib:webu. Protože ten teprve teď skutečně ožívá.