Ondro, MIBCON letos slaví čtvrt století existence. Vzpomeneš si ještě, kdy a za jakých okolností ses k partě Mibcoňáků připojil?
No, už je to přes 16 let. Vzpomínám si na to ale dobře. Pracoval jsem tenkrát v SAP ČR, kde jsem dělal konzultanta pro SAP Portal. Námluvy s MIBCONem trvaly skoro rok. Nakonec mě k přestupu zlákala možnost výrazně profesně růst. Společně s Tondou Cihlářem jsme pak v MIBCONu rozjížděli portálovou divizi.
MIBCON byl v té době jiný, než jak ho známe dnes. Zaměřoval se původně především na retail a logistiku. Kolem tohoto jádra se postupně začaly nabalovat další znalosti a kompetence v SAP produktech. Rok přede mnou přišel do MIBCONu Honza Holík a další specialisté z BW se zaměřením na reporting a související SAP řešení. V roce 2007 jsme firmu posílili my s Tondou Cihlářem a přinesli jsme know-how v oblasti portálů.
V roce 2000 tvořila MIBCON hrstka konzultantů. Jak to vypadá se společností dnes?
Když jsem v MIBCONu začínal, bylo nás něco přes 30. Všichni jsme se vešli do jedné středně velké vily. Open-space jsme měli v obýváku a zasedačku v garáži a v ložnici. Servery stály ve sprchovém koutě v koupelně.
Dnešní MIBCON už samozřejmě není takový punk. Momentálně u nás pracuje nějakých 180 lidí a co nevidět nás bude 200. Sídlo už máme jinde, potkáváme se v krásných kancelářích a zasedačkách v pražských Hodkovičkách. Stále se snažíme fungovat jako parta kamarádů a nehrát si na korporátní pravidla, ale jak přibývá nových tváří, už nejde udržet všechno tak, jak to bylo před těmi patnácti šestnácti lety.
Mrzí tě to? Jak vlastně růst MIBCONu vnímáš?
Mě osobně nejvíce mrzí to, že už všechny nové Mibcoňáky neznám tak dobře, jako ty původní. Rosteme takovým tempem, že kdybych měl odpovědět, jestli znám všechny v MIBCONu jménem, musel bych přiznat, že ne. Dokud nás bylo nějakých 120, možná 150, ještě bych si troufnul. Ale v tuhle chvíli a při tolika nových lidech říkám na rovinu, že je to těžké. Je to zkrátka svým způsobem daň za to, že rosteme.
Tady je potřeba zmínit, že MIBCON nikdy neměl růst ve své strategii. Že i přesto nakonec rosteme, má dva hlavní důvody: Přibývá zákazníků, kteří mají zájem o naše služby, a jejich projekty jsou čím dál větší. No a pak je tu ještě jeden faktor: MIBCON zatím nechce a vlastně ani tak nějak neumí tyto nové zákazníky odmítat. Tím je vlastně náš růst dán.
Ale aby to nevyznělo jinak, než to je: Já osobně jsem růst vždy podporoval. V byznysu zastávám pravidlo, že co neroste, to vlastně padá. Růst je důležité i proto, aby vznikaly nové příležitosti pro nové talenty. Tak, jak se vyvíjejí technologie. Firmu nejde zakonzervovat a říct si: Jaká je teď, taková bude i za 10 let a dál bude konkurenceschopná. Ano, určitě se najdou lidé, kteří by si zmražení růstu přáli. Může se stát i to, že někdo kvůli změnám odejde. Podle mě ale platí, že změna je život. A to jak v osobní rovině, tak i té ve firemní.
Kde vidíš MIBCON a.s. za 5 let?
Jak už jsem říkal, jako firma budeme větší. Plánujeme, že budeme růst zhruba o 20 nových pracovních pozic ročně. To znamená, že v příštích pěti letech přibude do MIBCONu dalších 100 nových tváří. Pravda, všichni se budeme zase o trochu méně znát. Na druhou stranu budeme mít příležitost dělat velké a zajímavé projekty nejen v Česku, ale i v zahraničí. Dodávka komplexního informačního systému pro velkou společnost je dnes už tak velký projekt, že pokud chce někdo být schopen ho úspěšně dodat, potřebuje mít velkou firmu s dostatečným kompetenčním pokrytím všech klíčových oblastí.
Podívám-li se na to z pohledu tržeb, tipnu si, že se z dnešních 600 milionů korun ročně posuneme někam těsně pod hranici jedné miliardy.
Obrovsky vzroste důležitost naší nové divize pro implementaci systému SAP S/4HANA Cloud Public Edition. Tato nová, cloudová verze ERP systému S/4 je aktuální vlajkovou lodí společnosti SAP a jako taková bude oslovovat celou řadu nových zákazníků. Tým konzultantů pro tuto oblast začínáme rozšiřovat už letos.
Osobně pevně doufám, že specifická atmosféra a duch MIBCONu tu budou i za těch 5 let nebo že z nich zůstane zachováno co nejvíce. A že stále bude platit moje motto „Největším benefitem MIBCONu je MIBCON“.
Uplynulých 5 let přineslo byznysu samé výzvy. Zejména ochromení ekonomiky v souvislosti s koronavirem a onemocněním COVID-19 a válkou na Ukrajině. Jak tuhle pětiletku zvládl MIBCON?
Upřímně musím říct, že nás tyto externí vlivy nijak zásadně nezasáhly. Pokud vezmu v úvahu naše zákazníky, u naprosté většiny jsme žádné významné businessové propady nezaznamenali. Jistě, našly se i výjimky, jejichž obchodní výsledky ovlivnil COVID opravdu silně. Ale celkově lze říct, že až na tyto výjimky prošli naši zákazníci koronakrizí nakonec dobře. Díky tomu se obchodně dařilo i nám.
Je samozřejmě potřeba mít stále na paměti, že ERP systémy, které MIBCON dodává, jsou pro každou moderní firmu klíčovým produktem. To znamená, že zatímco v době krize škrtají a osekávají nejrůznější zbytné výdaje, v případě ERP a IT škrtat úplně nemohou a naopak investují. Změny na trhu je nutí inovovat, přizpůsobovat se situaci – a s tím jde ruku v ruce adaptace v systémech řízení zdrojů a potřeba investic do nových technologií.
Jen tak jde udržet krok s konkurencí a spět k vyšší efektivitě. Pokud bys řídil podnik a rozhodl se vypnout ERP systém, tak pak už ti zbývá jen „zhasnout a zavřít krám“. Z tohoto pohledu funguje naše odvětví dost acyklicky – a v tom je i jeho určitá výhoda.
Co považuješ za největší úspěch MIBCONu, když se za tímhle obdobím ohlédneš zpět?
Jako první mi samozřejmě naskočí situace kolem koronakrize. Určitě bych vyzdvihl rychlost, s níž jsme se dokázali adaptovat na online provoz. Nevím, jak to probíhalo jinde, ale my jsme byli schopni naplno rozjet kompletní online fungování firmy během dvou dnů. A to včetně zprovoznění MS Teams, zavedení online stand-up synchronizačních schůzek týmů a divizí a přechodu na virtuální eventy a webináře.
S válkou na Ukrajině mám zase spojenou obrovskou solidaritu všech Mibcoňáků. Ve chvíli, kdy jsme vyhlásili interní firemní sbírku, se nám podařilo nejen vybrat velké množství peněz, ale i rychle shromáždit potřebnou materiální pomoc a zajistit její dopravu na Ukrajinu.
Změnil se nějak Ondřej Dědina v porovnání s tím Ondřejem, který kdysi do MIBCONu nastoupil?
Dokážu mnohem více věcí takzvaně pouštět. Dříve jsem měl pocit, že všechno musí být perfektní. Že vše musí na milimetry sedět a vycházet. Nyní se spíš zaměřuju na důležité mise s velkým dopadem. Začal jsem se mnohem víc spoléhat na tým, který v MIBCONu je. Tím, jak rosteme, přibývá věcí, které jsem se musel naučit delegovat. Dříve bych si spoustu z nich radši řešil sám a po svém. Ale při současném množství úkolů a projektů už něco takového ani není možné.
Je něco, co bys chtěl MIBCONu popřát do příští pětiletky?
Ať zůstaneme stále partou profesionálů, kteří si na nic nehrají, drží spolu a dělají, co je baví.
Děkuju za rozhovor.