Scházíme se v osm hodin ráno. Máme povoleno mít spacák a karimatku. Každý z nás doma vyštrachal to nejnutnější pro přežití v přírodě. Bude to 24 hodin strávených v nebezpečné a nehostinné oblasti kolem Hradce Králové. Roman neponechal nic náhodě a dokoupil nejmodernější vojenskou výbavu v Decathlonu. Teda kromě bot. Možná maličká chybička.
MIBCON SURVIVAL může začít. Osm statečných bere tužky a pečlivě si zapisuje poznatky, které nám instruktor Tomáš úžasně vysvětluje. Už víme, co obsahuje KPZ, jak získat pitnou vodu, jak filtrovat, jak rozdělat oheň a jak nosit raněného. S pitnou vodou není problém, protože nám ji neustále poskytuje zatažená obloha. Je čas si udělat přístřešek na spaní. Budujeme krásné stavby vždy pro dva. Hmm, spacák smíme použít pouze jeden na dvojici. Nevadí je květen a bude teplo.
Stavby jsou různého charakteru a designu. Suchy s Lapim osvěží střechu příjemnou zelenou barvou z místních břízek. Ve smrkovém lese jako maskování naprostý unikát. Instruktor kroutí hlavou, protože něco takového ještě neviděl. Jana s Romanem naopak krytí vypracovali na takovou úroveň, že v noci jim musím pomoci ubytování najít. Navíc je podlaha jejich bydlení tvořena malým bazénem. Nebo to měla být vodní postel?
Je 23:00 a my získáváme informace o navigaci. Moje kamarádka Katka spí ve stoje a já přemýšlím, zda se dá v blízkosti Hradce umřít na zimu. Jsem totálně promoklý a zmrzlý. Navíc se dozvídám, že jsem raněn, budu zabalen do hliníkové fólie a na nosítkách přenášen lesním porostem. Proč nevybrat zrovna 100 kg živé váhy. Po hodině, kdy za sebou máme první kilometr ze sedmi, rozbaluji celofán a běhám po lese. Všem kolem mě je teplo, protože nesou, co nesou. Vzpomínám na kamna a dovolenou na Seychelách.
Roli mrtvoly přebírá Zdeněk. Moc se mu to líbí, hlavně prostřední klacek, který ho bodá do žeber. Jana naviguje a počítá kroky. Ano, počítá pomocí kamínků kroky. Nacházíme na metr přesně místo našeho cíle. Konec konců, máme za sebou už tři hodiny pochodu. Docela unaveni přicházíme k našim přístřeškům. Navíc v nich prý budeme spát. Proč ne. Jedná se přeci o kvalitní uzavřené stavby.
Teplota je akorát, nemrzne, venku jsou příjemné 3 stupně. Oblečení vytváří pěkné klima a nehrozí, že by byla příliš suchá pokožka. Můžeme mít svíčku. Prý dokáže oteplit přístřešek až o několik stupňů. Jenže stavba naší dvojice funguje jako komín. Teplo se tam fakt neudrží. Navíc ráno, když se rozední, zjišťuji, že mám docela hezký výhled. Že bych někde udělal architektonickou chybu?
Po dvou hodinách spánku, tedy kdo usnul, se potkáváme u ohně. Ten rozdělala Katka v pět ráno křesadlem. Prvně v životě. Kolem nás rostou nějaké bylinky, tak proč si je neuvařit. Učíme se to, včetně otrav všeho druhu a jak řešit napadení zlým klíštětem. Přicházejí další a další informace. Blíží se desátá hodina, což je konec našeho dobrodružství. Rozcházíme se s pocitem „umíme přežít v přírodě“, a spoustou příběhů k vyprávění.
Doma na mě čeká rodina, jídlo a postel. Teplá postel. Příště jdeme na přežití ve městě (tzv. The Urban survival).
Honza Holík
