Jít si sednout do zasedačky v Mibconu vždycky znamená být v přírodě. Názvy zasedaček totiž symbolicky připomínají, že naše sídlo zvané Orlík je budova energeticky pasivní, s přírodou sladěná.
V naší zasedačce se můžete ocitnout Na horách, Na vlnách, U kamene, Na poušti (ovšem nikdy ne „na suchu“, tedy bez občerstvení), a nebo taky V lese.
Pravda je, že Les je oproti ostatním spíše interní a poněkud netradiční zasedačka. Ze všech zasedaček je, díky nábytku ze dřeva, dekoracím ze stromů a zeleným sedacím pytlům, nejvíc doopravdy přírodní. Do Lesa chodíme telefonovat, v klidu o samotě přemýšlet či jen tak koukat před sebe, jindy zase živě diskutovat, a v neposlední řadě brainstormovat, prostě „čmárat“ po chytré zdi různé návrhy, nápady a sny.
Jakožto každá pravá osobnost, vyvolala i tato osobitá zasedačka postupem času polemiku. Někteří si v přemýšlení na měkoučkém sedacím vaku alias „v lesním mechu“ vyloženě lebedili. Naopak jiným se z mechu velmi špatně, až nedůstojně neelegantně vstávalo vstříc psaní okamžitých nápadů na zeď.
Protože v Mibconu ctíme svobodného tvůrčího ducha, rozhodli jsme se podpořit oba tábory. Kromě sedacích pytlů jsme dali do místnosti vysoký a samozřejmě poctivě dřevěný stůl a k němu také vysoké ale pohodlné barové židle. Různé úhly pohledu jsou prostě potřeba. Zezdola i seshora. Z mechu i ze stromu.
A když zrovna nechceme na práci koukat ani z jednoho z těchto dvou úhlů, jdeme prostě do standardního zasedačkového biotopu.
